Princip energeticky úsporných domů spočívá ve zlepšení a zkvalitnění komponentů stavby jako jsou zdi, okna, dveře a větrání, ty jsou potřebné v každém domě dlouhodobě obývaném lidmi. Těžko se tomu dá uvěřit, ale snížení energetické potřeby domu na vytápění z běžných 100 kWh/(m2. a) na polovinu vás bude stát asi o 10% víc. Opatření, která snižují energetickou potřebu na jednu třetinu, stojí asi o 20% víc. Skutečnost je však taková, že tyto peníze se vám brzy vrátí, protože náklady na vytápění a přípravu teplé vody budou zanedbatelné. Lidé jako my zabývající se touto problematikou výstavbou energeticky úsporných, pasivních či nulových domů rádi přirovnávají takovou stavbu k výnosnému důchodovému spoření – v mládí investujete, abyste si na stará kolena mohli bezpečně a především bezplatně užívat pohodlí vlastního království.
Základním kritériem, podle kterého můžeme rozdělit kategorii energeticky úsporných domů do několika skupin, je spotřeba tepla na vytápění. Zatímco běžný dům dosahuje energetické spotřeby 100 až 200 kWh/(m2. a), energeticky úsporné domy mají tuto spotřebu několikanásobně nižší.
Energeticky úsporný dům se spotřebou tepla 50 až 70 kWh/(m2. a) má parametry, jichž se dá dosáhnout vhodnými úspornými opatřeními, jako jsou například zvýšení tepelně izolačních hodnot obvodového pláště, cílené využívání pasivních solárních prvků nebo snížení spotřeby energie instalací solárních kolektorů. Otopný systém je obvykle konvenční, jeho výkon a energetická spotřeba jsou však nízká.
Nízkoenergetický dům se spotřebou tepla 15 až 50 kWh/(m2. a) vyžaduje širší škálu opatření. Samozřejmostí by kromě kvalitní tepelné izolace pláště a pasivního i aktivního využití sluneční energie mělo být i mechanické větrání s předehřevem vzduchu a rekuperací tepla nebo nízkoteplotní otopný systém s propojením na solární kolektory. Návrh domu vyžaduje jasně určený nízkoenergetický systémový koncept s maximální optimalizací jednotlivých prvků.
Pasivní dům se spotřebou tepla 5 až 15 kWh/(m2. a) má dokonalý tepelněizolační obal budovy, díky čemuž se obvykle obejde bez konvenčního otopného systému. Zbytková potřeba tepla, která vzniká v důsledku přirozeného úniku tepla z budovy, je obvykle zabezpečována formou zpětného získávání tepla z odcházejícího vzduchu takzvanou rekuperací nebo může být uplatněna výroba energie z tepelného čerpadla, biomasy či sluneční energie. Koncepce pasivních domů předpokládá celkovou energetickou potřebu (na vytápění, přípravu teplé vody a provoz elektrospotřebičů) nižší než 40 kWh/(m2. a). Pasivním solárním získáváním tepla a využíváním větracích systémů se zpětným získáváním tepla se v pasivních domech pokryje až 80% spotřeby tepla.
Nulový dům je dům s téměř nulovou spotřebou energie na vytápění (0 až 5 kWh/(m2. a)), v němž jsou využívány výlučně místní obnovitelné zdroje. Nulové domy si v létě vyrobí takový nadbytek energie, jaký v zimě spotřebují. Zásoby energie jsou uskladňovány například ve velkoplošných slunečních kolektorech, v zemi nebo jsou využívány fotovoltaické panely, které zásobují veřejnou síť.
Dnes je móda prezentovat se nikoliv rodinným domem se 150 m2, ale pomalu už s 300 m2 a s energeticky co nejnáročnějším provozem. V této oblasti se musí změnit myšlení. V západní Evropě jsou in ti, kteří se k životnímu prostředí chovají šetrně. Chlubí se tím, co udělali pro ekologii: jeden mluví o slunečních kolektorech, druhý o geotermální energii, třetí o využívání užitkové vody. Změna postoje, změna přístupu a změna společenského podvědomí je proto klíčová. Veřejnost je třeba stále informovat o tom, že se dá stavět i jinak. Jakmile se v lidech vzbudí zájem – například tím, že nemusí platit za energie měsíčně 3 000, ale jen 500 korun – věci se mohou pohnout kupředu. Příroda nepatří nám, my jsme si ji jen od našich dětí na krátkou chvíli půjčili.
